Před deseti lety se Britové rozhodli odejít z EU. Pršelo a čekalo se drama, ale jiné

23.6.2016 – den, kdy se Britové rozhodli, že odejdou z EU. „V londýnském metru je dnes ráno dusno, těžký vzduch nasákl vodou během bouřky, která řádila v noci. Několikrát mne probudily blesky křižující temnou obdobu i úvahy o tom, že konečně snad skončí to peklo, ve kterém už měsíce žijeme,“ čtu si ve svém blogu, kde jsem ještě ten den večer popsala podrobně celý tento historický den plný očekávání a společenské únavy. Je večer, noc z 22. na 23.6.2026, v Praze, klidno, konečně trochu chladněji po horkém letním dni, a já se ve svých vzpomínkách vracím o deset let zpátky do Londýna.

Tehdy jsem poprvé viděla jak postupně vzniká doslova jakási sametová občanská válka a jak jedno téma rozděluje společnost na dvě skupiny doslova nesmiřitelně. Do poznámek jsem si napsala, že si neumím představit, že by se taková společnost někdy ještě dokázala smířit. Přesto jsem v to doufala. Nestalo se, je to ještě horší.

Ráno po bouřce bylo klidné, jen vytrvale pršelo. Všude byl klid, mix úlevy konce nekonečných debat a hádek, očekávání a obavy. Ticho po bouřce, ovšem i před bouřkou. V den referenda se stejně jako v jakýkoliv jiný den voleb v médiích o Brexitu nemluvilo. Jen klasické informace o účasti či o zajímavostech z volebních místností či kdo z politiků už odvolil. Jinak se tématu všichni úzkostlivě vyhýbali.

Bylo to jako ten takzvanný slon v místnosti – všichni na něj mysleli, věděli, že tam je, nedal se přehlédnout, ale mluvit se o něm všichni báli či nemohli. A tak Angličané ukazovali znovu své mistrovství v takzvanném small talks – tedy běžné konverzace ´o ničem´. Oblíbené – o počasí nebo o všem možném jen ne o tom, co se dnes důležitého děje a kam se upírají zraky celé Evropy i světa.

Freudovská přeřeknutí v televizních debatách byla pak běžná a úlevná. V jedné dopolední panelové diskuzi, která obvykle bývala politická, se diskutovalo téma o tom, zda řešit či neřešit vaping, a zda-li vadí lidem ve veřejném prostoru. Moderátoři a diskutující pak roztěkané publikum, které zcela evidentně nedrželo pozornost, odbourávali přeřeky, kdy například ve větě ´vadí mi vaping ve veřejném prostoru´, nahradili slovo vaping slovem Brexit. Všichni se pak úlevně rozesmáli. Drobná snaha sjednotit rozhádané rodiny a přátele nad neškodným vtipem a zkrátit čas čekání na výsledek fungovala dobře.

Když znovu zvolený britský premiér David Cameron vyhlásil krátce po svém zvolení referendum o odhodu či setrvání v EU a ustanovil jeho datum, nikdo nečekal, jaká mela se strhne. Kampaň, která provázela předchozí volby, byla celkem normální a doslova nic proti tomu, co dělaly obě strany později – jak ti, kteří chtěli zůstat v EU, tak ti, kteří chtěli odejít.

Společnost se připravovala zároveň na to, co bude po referendu. Bylo už předem jasné, že bude výsledek těsný. Počítalo se ale s tím, že ve prospěch setrvání. Řešilo se, jak se dá společnost znovu dohromady a jak se všem bude žít s tím, že téměř polovina voličů chtěla z unie odejít, ale zároveň bude ta otázka už na dlouho zase uzavřená.

Počítalo se tedy s tím, že bude část společnosti nespokojená. Predikce se ale mýlila v tom, která strana. A také nepočítala s velice negativní reakcí evropských zemí a EU samotné.

Jak referendum dopadlo, dnes víme. Nadpoloviční většina 17,411 miliónu hlasů, tedy 51,9 % bylo pro Brexit. Z volebních okrsků hlasovalo pro odchod z EU 308 z celkového počtu 382.

Proč BREXIT? Složenina slov – BR jako British a EXIT jako britský odchod z Unie.

Lidé, kteří podporovali Brexit, si pak začali říkat Brexiteers – Brexitáři, nebo-li Leavers jako odcházející. Ti, kteří chtěli zůstat, pak nesli označení Remainers – Remainisté – což bylo i na hlasovacím lístku referenda. Tam jste mohli zaškrtnout tyto dvě možnosti: LEAVE / odejít nebo REMAIN / setrvat.

BTW: Dnes je v Londýně teplo podobně jako v Česku, přes třicet stupňů a po bouři ani památky. Ovšem britská politika se ani za těch deset let neuklidnila, naopak, je to čím dál horší a čím dál bouřlivější. Více v dalším postu a článku.

Zítra pokračování, jak vypadal následující den a co se dělo dále.

Text a Foto: Jane Frank