Jak vyrobit kasovní trhák

Kultovní britská romantická komedie, která vydělala ´balík´, nenechala jedno oko suché a ´navždy´ obsadila čestné místo ve vánočním programu – to je Láska nebeská. V čem tví její úspěch?

Investice 40 milionů dolarů a výnos 246 milionů

Náklady na vznik romantické komedie Láska nebeská /Love Actually v originále/ se uvádějí odhadem na čtyřicet miliony dolarů a zisk dosáhl dvě stě čtyřicet šest milionů. A to nemluvíme o pravidelném každoročním výnosu z tantiémů z celého světa. Pokud jste investorem, tohle byl opravdu dobrý zásah a návratnost skvělá a rychlá. A investorů opravdu bylo víc. Mluví se sice o ´britském´ kasovním trháku, ale šlo o americko-britsko-francouzskou koprodukci s pěti producenty, čítající britské, americké i novozélandské firmy či jednotlivce. Chcete také investovat do filmu? Mrkneme, jak na to.

Jak vyrobit vánoční blockbuster

Podle hollywoodských pravidel – a Hollywood není žádná hodnotová dotovaná politická neziskovka, byť dnes bychom o minimálně části tohoto tvrzení mohli i pochybovat – je nutné dodržet následující koktejl na úspěch.

Za prvé: Najmete tvůrce předešlých blockbusterů a hitů

V tomto případě mají scénárista a režisér spolu kameramanem za sebou práci na Deníku Bridget Jones, Notting Hill či sérii komediálního sit comu Mr. Bean. Což vám splňuje novozélandský scénárista a režisér Richard Curtis, ale i skvělý kameraman Michael Coulter původem ze skotského Glasgow.

Kameramany nikdy nepodceňujte. Špatný vám může vám zničit půlku práce a naopak nadprůměrný vám pomůže dostat váš projekt na ještě vyšší level, než jste si doufali. I proto si například Miloš Forman pro své filmy zdlouhavě vyřizoval víza z komunistického Československa do USA pro Miroslava Ondříčka. I když spolu měli přátelské vztahy a dobrou spolupráci z minulosti, určitě Miloše Formana nelze podezírat z ´kamarádšovství´, i když ke kolegům z branže prý vždy přistupoval velmi přátelsky, přesto vždy zůstal profesionálem, neboť mu vždy šlo o nejlepší efekt svých filmů.

Byl například znám jeho napjatý vztah s Janem Třískou, kterého ani jako českého emigranta, kterému se nepronikalo snadno do amerického filmu, neobsazoval do svých filmů. Vysvětloval to tím, že pro něj nemá odpovídající roli a do epizodní nebo snad role komparzní ho obsazovat nechce, protože to nepovažuje za důstojné k velikosti Jana Třísky jako herce. V tom se přístup Miloše Formana lišil od jeho českých kolegů, kdy se někdy obsazují kamarádi do rolí, které jim nesvědčí a už vůbec ne filmu.

Miloš Forman měl profesionální přístup, který je na západě běžný, ne však v Česku. Proto také měly jeho filmy vysokou úroveň a mohl se srovnávat a často i předčil své nejen americké kolegy.

Stejně jako si byl Miloš Forman vědom toho, že Miroslav Ondříček se jako kameraman výrazně spolupodílí na jeho úspěchu, to zafungovalo i v případě Lásky nebeské. Dobrý scénář, spojený s výbornou režií Richarda Curtise byl výrazně dokreslen obrazem kameramana Michaela Coultera, profíka na romantické filmy, kde potřebujete dostat na kameru emoce citlivě, ale zároveň se vyhnout kýči.

Závěr: Pracujte s profíky. Když jsou kamarádi, je to přidaný benefit, ale tento ´drobný´ aspekt si jako producent či investor /speciálně v Česku/ určitě pohlídejte.

Za druhé: Zaplaťte hromadu celebrit

Připravíte si velkorysý rozpočet, abyste tuhle stáj V.I.P. zaplatili /víte, že sázka na jistotu musí vyjít a dostanete svoji investici bohatě několikrát zpět/. Jen pár už tehdy zvučných jmen za všechny: Hugh Grant, Emma Thompson, Alan Rickman, Colin Firth či Keira Knightley – a to je jen ochutnávka.

Přihodíte začínající talentované herce /jako je třeba Martin Freeman, který později exceloval nejen v hobitích filmech, ale v brilantním satirickém remakeu seriálu Sherlock Holmes jako Doktor Watson/.

Za třetí: V příběhu se musí najít ´každý´

Váš scénárista dá dohromady scénář, v tomto případě povídkového, filmu tak, aby se v tom ´každý našel – sebe i svůj příběh či jeho náznak´ a vytvořili jste tak ´film pro každého´. Pak už žádné experimenty jako tomu bývá u některých zoufalých intelektuálních nezávislých filmů hledajících hlubší smysl věcí. Ne ne, tady chceme hlavně vydělat a zároveň se tvářit, že tam ten hlubší smysl je ale neurážet přitom náročnější diváky.

Za čtvrté: Držte se schématu prověřeného tisíciletími

Každá povídka odpovídá aristotelskému oblouku, tedy klasickému vypointování drama – expozice, kolize, krize, katastrofa, katarze – nechybí první ani druhý bod obratu a pečlivě, ale zároveň ve zkratce – nemáme moc času, je tam hodně postav – nastíněné peripetie/.

Nezapomeneme přesně rozvrhnout jednotlivé fáze v rámci proporcí času tak, jak je prověřeno na divácích či čtenářích už od dob Aristotelových /a založení Hollywoodu/. Tedy v prvních pěti minutách musí divák vědět, o čem to bude a musí ho to ´chytnout´ – to nám zajistí dojemná vánoční píseň, kterou ale zároveň zpívá cynický stárnoucí rocker, kterého hraje skvělý Bill Nighty. Lidé jsou dojatí a ještě tuší, že se díky tomuhle sympatickému ´Grinchovi´ zasmějou.

A nezapomeňme na skvěle vymyšlenou otevírací i závěrečnou scénu – kde využijeme dokumentárně-reportážní prvky a ukazujeme objímající se páry napříč věkem, genderem, etnikem na letisti Heathrow. Což nám ještě dodá pocit jakési /byť trošku falešné/ autentičnosti.

Každému musí ukápnou slza dojetí. Popravdě – většinou toto i další londýnská letiště bývají kolem Vánoc přeplněná, lidé jsou nervózní, objímání, když už, tak je jen krátké a emocí tam zas tolik nevidíte. Lety jsou zpožděné, někdy i zrušené, a lidé nepláčou ani tak proto, že jsou dojatí, jako vzteky, že zmeškali návazný let.

Ve filmu to ale vypadá skvěle a ukazuje to, že film je prostě ´pro každého´ a Británie a Londýn jsou otevřeny celému světu a místo úžasných emocí, kam – mimochodem – byste se měli jet před Vánocemi či kolem nich o tom přesvědčit a utratit tu balík za dárky, hotely, cestovné – prostě přivést peníze, chci říct – zvýšit turismus.

Do prvních patnácti, dvaceti minut rozvineme základní zápletku, což v případě povídkového filmu dává určitou ´hoňku´ autorům, ale ve zkratce to zvládnou – prvky, které emoce vytřískají z každého – svatba, pohřeb a první Vánoce krátce po smrti maminky pro malého chlapce a jeho překvapující, úsměvné, ale roztomilé ´milostné trápení´. Už snad ani nemusíte pokračovat.

Za páté: Dejte divákům drobné drama, které chtějí

Nyní máte jako scénárista cca hodinu až hodinu a půl na to, abyste si ´pohráli s postavami´ a emočně střídavě tahali nahoru a dolů je i publikum. Publikum to čeká, vyžaduje a koneckonců – od toho tu je.

Tady máme trošku víc času a vzhledem k rozsáhlému obsahu nabobtnalého příběhy si dovolili tvůrci filmu nechat výsledný čas až sto třicet pět minut.

Pak se musíte už trochu ´vyklidnit´ a připravovat ukončení příběhu – a to nezapomenutelné. Postupně odstartujete k vyústění ´katastrofy´ nebo-li velkého emočního drama, které odstartujete někdy před cca třiceti minutami před koncem a to pro všechny příběhy.

Pak tam hodíte katarzi – tady se nakonec se dočkáme báječné katarze ve spojení všech drobných příběhů a ´oslavené´ v podobě vánočního koncertu, kde si plní svůj sen malý chlapeček se svou ´tajnou malou láskou´ a pomáhá mu v tom cynický zpěvák. A přesně tyhle absurdní kontrasty divák miluje.

Nakonec zase ta dojemná ´dokumentární´ objetí z letiště s message – musíte přijet, i když tu nic z toho, co jsme vám právě ukázali, nezažijete. A máte hotovo.

Bonusové pravidlo: I když se jedná o romantickou komedii, nebudete se u toho bavit. Stejně zjistíte, že filmařina je o neustálém stresu a platí zlaté pravidlo: “Čím víc legrace na place, tím méně na plátně.”

Autor: Jane Frank