Co jsem řekla o České televizi ve svém veřejném slyšení do její Rady?

Dlouhodobě kritizuji Českou televizi a neefektivní fungování veřejnoprávních médií jako takových, jejich zastaralé metody, které nejdou ´s trendy a trhem´, neobjektivitu a nevyváženost zpravodajství a publicisitky. Netěší mne ale jen kritizovat, ráda bych dala ruku do díla pro změnu. Šla jsem tedy s kůží na trh. Nejprve jsem se přihlásila do Rady ČRo, kde jsem v únoru neprošla o jeden hlas do dalšího kola (7 z 16) a tento týden jsem měla Veřejné slyšení kandidátů do Rady České televize.

Neuspěla jsem též, tentokrát jsem dostala pouze 3 hlasy ze 16 poslanců z Výboru pro mediální záležitosti. Vzhledem k údajnému embargu na hlasy největší vládnoucí strany pro mne, info o němž se ke mně dostalo den před slyšením, muselo být od dotyčných tří poslanců statečné mi vůbec dát jakýkoliv hlas a proto si každého z nich cením nad zlato a velmi za každý z něj děkuji.

Na základě toho, jak hlasování o postup do dalšího kola dopadlo, se mi velmi ulevilo, že se už dále neúčastním a nemusím být nadále spojována s některými jmény, které rozhodně nesplňují literu zákona a nejsou ´nenapojena´ na politické strany, ´nedělají jim evidentně viditelné PR a neposluhují těm zájmovým skupinám či osobám velmi silně připomínajících definici oligarchismu´.

Dostala jsem vzkaz, ´že si to nemám brát osobně´, ale prostě musejí mít jistotu, že ´jejich lidé´ se jim tam dostanou – nu, a já bych jim do toho zřejmě potenciálně mohla hodit vidle.

Nevím, zda je to pravda nebo jen jeden ze vzkazů, kterými se mi řada lidí často i ´z naší vládnoucí strany barikády´ během mé kandidatury jak do rozhlasu, tak poté do televize, snažila nějak odradit či znechutit, abych jim nenarušila jejich zřejmě letité vztahy a spolupráce. Těžko říct, jak to je, ale i to je možné.

Také je jednoduše možné, že se prostě pro pozici radní veřejnoprávního média nehodím, i to je nutné si férově sebekriticky přiznat a nevymlouvat se na politická zákulisní jednámí.

Každopádně jsem tímto zakončila svou cestu do veřejnoprávních médií a získala jsem díky ní přesně to potvrzení, které jsem chtěla získat, když jsem do toho šla – pozice radního NENÍ apolitická, byť se tak tváří a je definována zákonem.

A ano, takto jsou veřejnoprávní média ovlivňována, za sebe jsem si to potvrdila. Médiím jako takovým, nejen veřejnoprávním, se budu nadále aktivněji věnovat zde u sebe na webu. Do dalšího výběrového řízení se hlásit už určitě nebudu, nejsem žádný zoufalec, který potřebuje získat korýtko, těch je tady velká řada, stojí ve frontě a je pod mou úroveň se k nim jen přibližovat.

Podrobnější souhrnou reportáž/analýzu i hlubší zamyšlení napíšu během cca týdne k sobě na web – viz výše. Těm několika výjimkám z řad kandidátů i politiků, ať už z jakékoliv strany politické barikády, kteří jsou poctiví a snaží se o změnu fungování naší společnosti do efektivnější a spravedlivější, poctivější a vytváření příjemnějšího prostoru pro všechny, přeju mnoho štěstí a moc ráda se s nimi budu i nadále setkávat a cokoliv promýšlet, vymýšlet či realizovat nebo si jen tak povídat ve svém volném čase 🙂 .

Zdroj videa: Poslanecka snemovna, Jane Frank (Janina z Londýna) z 1. dubna. Ne, fakt to nebyl Apríl, byť to tak večer po přečtení postupujících kandidátů na mnohé novináře, voliče či občanské aktivisty ze všech stran politického spektra působilo 😉 .

Hezké Velikonoce a symbolicky ´Velký pátek´ přeji všem!

Text: Jane Frank / Janina z Londýna