Prostě jen tak. Někdy je to taky potřeba, psát o normálních, dennodenních věcech

Prostě jen tak. Někdy je to taky potřeba, psát o normálních, dennodenních věcech a situacích. Proč? Protože je každý prožíváme jinak. Jeden dává důraz na to a druhý zase na něco jiného.

Text: Vítězslava Jabůrková

A tak píšu o čemkoliv, co mě zrovna napadne.  

Venku je horko k nevydržení, slunko praží o sto šest, koupaliště a pláže jsou plná k prasknutí, lidi vstávají brzo, aby si užily trochu chladného rána a chodí pozdě spát, protože v tom vedru usnout není jednoduché. 

Léto je nádherné, ale mnohdy i zákeřné. Ve vzduchu je cítit vůně ochranného krému proti sluníčku, nikdo nevychází bez slunečních brýlí a většina si chrání hlavu nějakou tou pokrývkou. Máme rádi sluníčko a teplo, ale pak je nám dobře, když zaprší.

Tady na Tegernsee je to obzvláště plné. Přijíždějící auta z Mnichova, města vzdáleného asi padesát kilometrů, tvoří frontu až sem, k jezeru. A místní trpí, nadávají, že se jim auta hrnou do ulic a parkují na každém i nemožném místě. A vyjet někam po osmé hodině ráno je skoro nemožné. A když už se dostane člověk dostane na hlavní silnici, musí počítat s velkou časovou reservou na svou cestu kamkoliv. Okolo celého jezera, v délce asi dvacetikilometrů, je jedna velká fronta, jako by se někde dávaly banány zadarmo. Auta jsou plná nafukovacích vodních hraček, ručníků nebo moderních prken s pádly. Někteří nezapoměly ani na kola, připevněná v zadních částech aut nebo dokonce přívěsy s loděmi. Karavany a pojízdné domky zaplňují kempy, kde je po ránu všude cítít čerstvou kávu a vidíte klídek, se kterým si ji návštěvníci vychutnávají ve svých skládacích křesílcích. 

Pláže a palouky u vody jsou narvané dekami, malími stany a celtami, slunečníky a deštníky, je slyšet muzika a smích, pláč a řev dětí a hlasité šplouchání vody. Hladina se houpe pod náporem těl, sem tam přijde i nějaká ta vlna od projíždějících výletních lodí a v dálce je vidět tisíce plachet z různých lodí a jiných přemísťovadel.  

Dny jsou slunečné, horké a hlučné. Noci jsou tmavé, chladnější a uklidňující. Okna bytů a domů se otvírají dokořán, aby pohltily trochu svěžího vzduchu do svých útrob. 

Lidi si užívají festivalů a letních nočních radovánek. Všude se konají nějaké akce. Seefest, Waldfest, Bierfest, Nachtmarktfest, Lichtfest, Sommerfest a spousta jiných. Lidi tančí v místních krojích, pijí pivo, točené do velkých skleněných krýglů a pojídají Carywuřt nebo typické preclíky se spoustou hrubé soli na povrchu. Ve vzduchu je cítit grilované koleno a slyšet lidová muzika a hluk bavících se lidí. Posedávají na tisících lavicích se spousty jinými a nikomu nevadí, že se nikdy neviděli a neznají se. Baví se každý s každým.

Při letních bouřkách, kdy létají vzduchem blesky, je slyšet ohlušující hromy a sylný vítr ohýbá stromy skoro až k zemi, se lidi neschovávají. Naopak stojí na terase nebo balkóně a sledují ty světelné přírodní laserové kouzla. Poslouchají ty přírodní bubny hromu a sledují taneční variace větví a létajících předmětů, radují se z vlhkého vzduchu a vůbec jim nevadí, že trochu zmoknou. Schovávají se až tehdy, když se kapky deště změní na zmrzlé malé kuličky, v podobě hrášku nebo v horším případě trnek, meruněk nebo dokonce jablek. To jsou pak rádi, že jejich auto stojí v káportu nebo v garáži. A když ne, pojišťovna to obvykle rychle vyřídí a autoklempíři napraví tyto kosmetické vady.  

Záchranné složky jsou v plném nasazení, ve dne i v noci, když musí být. Odklízejí spadlé stromy, nafoukané množství čehosi na silnici, opravují střechy a zachraňuijí lidi, kteří utrpěli nějaká zranění. Děti se radují, že nemusí do školi, protoře jejich cesty jsou zataraseny všelijakými nánosy větví, bahna nebo jsou plné vody. Všude znějí sirény, majáky na okrajích jezer vysílají varovné signály, že se nikdo nesmí pohybovat na hladině a modrá světla se oběvují mezi stromi. Zahradní nábytek se povaluje někde u sousedů nebo možná ještě o pár domů dál, trampolíny se zachycují o větve stromů a zapomenuté děcké hračky se dostaly do spárů živých plotů. 

Když tato přírodní návštěva přijde překvapeně v noci, obvykle se lidi budí a stojí pak u okna a sledují, co se za nimi děje. Ženy bědují nad svými truhlíky s nádhernými květy a říkají si, proč je neschovaly do bezpečí. Muži doufají, že to nebude ještě horší a nezničí nějakou tu jejich hračku. 

Dva dny deště, dva dny hromy a blesky, sylný vítr a orkány, kroupy a lítající neindetifikovatelné předměty ve vzduchu, houkání sanitek a hasičů. 

Den po té se vrátí do hry opět ostrost sluníčka. Mraky ustoupí, obloha zmodrá do krásně azurových barev a lidi se vrátí k jezerům, na koupaliště a na kopce hor. 

Vše se vrátí do toho pravého letního obleku. 

Léto na Tegernsee je nádherné, spousta zábavy, nových známích a vzniklá přátelství. Koncerty, divadelní, taneční a světené show a vodní, vzdušné i pozemní sportovní utkání. Prostě jedna velká párty. Jak se tady říká … „Gaudi ohne Ende“ ( Nekonečná zábava ). A že se mezi tím musí i trochu pracovat, tak to je vedlejší. 

Bydlím uprostřed toho všeho, ale účastníkem jsem jen u malého množství této zábavy. Ono je pořád dost zábavy i bez těch akcí. Soukromé párty, oslavy a grilování. Lidi se umí neskutečně bavit, smějí se a dělají si sami ze seba srandu. Tancují, dělají šaškárny a učastní se různých soukromích soubojů. 

To je prostě léto na Tagernsee.