„Máš krásnou žábu," oznamoval rodičkám doktor Löwy, významný židovský porodník, který působil po válce v pohraničí u Železné opony

„Narodila jsem se pět let po druhé světové válce v Chebu jako ´krásná žába,“ usmívala se, pobavená nad dávnou vzpomínkou, Marie Mudrová (*25. 3. 1950 – +12. 1. 2021), chebská zastupitelka, která zasvětila úctyhodné půl století svého života práci v pohraniční knihovně pár kilometrů od Železné opony a rozvoji místní komunity i knihovnictví jako takového. Předněkolika dny zemřela na dlouhotrvající onemocnění, které v poslední fázi zkomplikovalo onemocnění Covid-19.

„Moji rodiče sem na Západ přišli hned po válce z Moravy, z Uherského Hradiště, osidlovat pohraničí. Tatínek už v létě 1945 nastoupil do spořitelny v Aši. Bydleli sice v Aši, ale já i moje sestra jsme se narodily v Chebu u významného chebského porodníka MUDr. Löwyho. Všem rodičkám prý tykal a narození děvčátka oznamoval větou ´Máš krásnou žábu´. Po třech letech od mého narození tatínka přeložili do Mariánských Lázní a pak po územní reorganizaci v roce 1961 do Chebu. Ve společné domácnosti s námi až do svých osmaosmdesáti let žila i babička, maminčina maminka, která jediná odešla za dcerou z Moravy,“ vzpomínala Marie.

„Jdi učit malé děti, nebo do knihovny,“ řekl mi bratranec. Poslechla jsem ho. Pro svoji nemotornost v tělocviku jsem si vybrala druhou možnost

„V Uherském Hradišti zůstalo veškeré příbuzenstvo i maminčina polovina krásného domu ve velké zahradě – tam jsme pak každé léto trávili celé prázdniny. Žil v něm i bratranec Karel, můj velký přítel a vzor, který mě hodně ovlivnil. Byl velmi všestranný. Povoláním technik, projektoval letadla, ale přitom hrál výborně na housle, maloval, vyšíval, skvěle vařil, znal jazyky, hodně četl a miloval divadlo. A ještě o všem uměl vtipně vyprávět. Jednou mi řekl: „Jdi učit malé děti, nebo do knihovny.“ Poslechla jsem ho. Pro svoji nemotornost v tělocviku jsem si vybrala druhou možnost,“ smála se a pokračovala:

Po srpnové invazi v roce 1968 jsem musela svůj odjezd do Anglie zrušit

„Po základní škole jsem vystudovala střední všeobecně vzdělávací školu. Po maturitě v roce 1968, který byl politicky uvolněnější, jsem měla domluveno, že půjdu na rok do Anglie. Bohužel po srpnové invazi z toho sešlo a já jsem místo do Anglie nastoupila na dvouletou nástavbu na Střední knihovnické škole v Praze. Kvůli převisu studentů na knihovnickém oboru jsem vystudovala obor kulturně-výchovná práce s tím, že se uznává jako kvalifikace do knihoven. Studentského života jsem si moc neužila – bydlela jsem na Zbraslavi, kam spojení ve večerních hodinách prakticky neexistovalo. Odmaturovala jsem podruhé a nastoupila do chebské knihovny, tehdy Knihovny Ladislava Zápotockého, ale vzdělání mi neuznali. Ředitel Karel Doucha mi nabídl, abych si vzdělání doplnila nástavbovým dálkovým studiem knihovnictví. A tak jsem za dva roky potřetí maturovala na knihovnické nástavbě v Plzni. Práce v knihovně se mi líbila, ale abych byla ´použitelnější´, vystudovala jsem si ještě večerně ekonomickou střední školu. Když mi bylo třicet tři let, přihlásila jsem se k dálkovému studiu Filozofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze. Vdávala jsem se pozdě, až v devětatřiceti letech, manžel už své tři děti měl. Tak jsem se starala o maminku a o děti své sestry, která s nimi zůstala sama.“

Karel mi poradil dobře – knihovnictví se stalo mou srdeční záležitostí

Knihovnictví si nakonec tak oblíbila, že v Městské knihovně v Chebu pracovala celé půl století. Nastoupila do půjčovny pro dospělé, kde také zůstala, dokud ji nezačala trápit vleklá nemoc, ta nakonec během pandemie ukončila její život. Předtím než onemocněla, však stačila ono kulaté, padesátileté výročí práce v této knihovně se svými kolegy oslavit. „Mám ráda lidi a tady je příležitostí ke kontaktu nejvíc. Bratranec Karel mi poradil dobře – knihovnictví se stalo mou srdeční záležitostí. Potkala jsem tu výborné spolupracovníky. Mezi nimi i Clotildu Douchovou, která se svým manželem dávala zdejší knihovnu po válce dohromady. Když jsem jí jednou dala k narozeninám hrneček s nápisem Nejlepší učitelce, vyjadřovalo to přesně moje pocity.“

 Vždycky jsem chtěla vědět, co je za dalším rohem, za dalším kopečkem

„Svou první výplatu jsem procestovala v Rumunsku,“ vzpomínala. „Vyjížděla jsem pak každý rok na východ a po roce 1989 (to už s manželem) i na západ. Navštívila jsem opakovaně téměř všechny země Evropy, byla jsem v Asii, v Africe. S manželem jsme procestovali a prochodili jako turisté i celou republiku. Vždycky jsem chtěla vědět, co je za dalším rohem, za dalším kopečkem. Celý život mě zajímá historie, hudba, architektura, výtvarné umění, ale i to, jak funguje elektrárna nebo čistička. Vždycky jdu tam, kde se něco děje, kde mohu pomoci, kde se něco dalšího dozvím. Baví mě všechno nové, nadchly mě počítače,“ vypočítávala a své nadšení pro neustálé se učení něčemu novému i v pozdějším věku potvrdila třeba svou účastí v kurzech Tréninku paměti, jichž se nakonec stala i lektorkou.

„Současně obdivuji a ctím tradice. Když se tak ohlížím, pořád se něco učím a objevuji. Pracuji na jednom místě, v příjemném prostředí, se skvělými lidmi. Žiji ve městě, kde není nikam daleko, kam se ráda vracím a kde jsem spokojená. Je to dost nebo málo? Já pro sebe to cítím tak, že za a je správně.“

Marie Mudrová významně přispěla k oživení zájmu lidí z příhraničního regionuu o židovskou kulturu a historii ve městě a okolí.

Projekt INSIDE THE MEMORY: Celý článek zde: http://insidethememory.com/cs/mas-krasnou-zabu-oznamoval-vsem-rodickam-vyznamny-chebsky-zidovsky-porodnik-doktor-lowy-sverila-se-jedna-z-krasnych-zab/