Král má rakovinu. Odmítá chemoterapii. Čekají Británii velké změny?
Slušelo by se napsat něco ve smyslu ´poddané Jeho veličenstva krále Charlese III. šokovala zpráva o tom, že panovník má rakovinu. Království se zahalilo do černého sukna a všichni – možná i ti nejzapřisáhlejší anti-royalisté začali truchlit´. Tak takto to celé nezačalo. Vlastně to bylo naopak.
Celé to začalo přesně opačně. V polovině ledna vydal komunikační tým následníka trůnu prince Williama informaci, že jeho manželka princezna Kate je v nemocnici po úspěšné operaci. Byla přijata předešlý den na dlouhodobě plánovanou operaci v oblasti břicha. Vše v pořádku a princezna bude několik týdnů v domácí rekonvalescenci, čili se nebude aktivně účastnit reprezentačních aktivit ona ani její manžel princ William.
Jenže ještě tentýž den začala média pod urgentní hlavičkou ´Breaking news´ vysílat, že Král Charles III. jde taktéž – na plánovanou – operaci prostaty. Jde o maligní – nezhoubný nádor – a tedy o jakousi – vzhledem k jeho věku /75 let/ – operaci rázu téměř rutinního.
Královská rodina využívá soukromé zdravotnictví zatímco to veřejné se hroutí
Už ranní zpráva o operaci princezny Kate, která byla provedena na soukromé klinice, rozčeřila citlivé téma o kolabujícím britském zdravotnictví. Řada lidí zde čeká nejen měsíce na operaci, ale dokonce stejnou dobu na vyšetření.
Pro ilustraci – když nastupoval Rishi Sunak na post premiéra, sliboval, že se pokusí stáhnout čekací dobu na operaci pod jedenáct měsíců. Ta mezitím spíše narostla a navíc ji začala dohánět a prodlužovat se dokonce i objednací doba na vyšetření.
V Británii je veřejné zdravotnictví zdarma. Neexistuje v podstatě žadný samoplátce – pokud je třeba žena v domácnosti prostě nepotřebuje platit žádné zálohy. V Británii tedy neexistuje, že byste mohli dlužit nějaké platby za zdravotní pojištění pokud nejste zaměstnanec, a v tomto případě tedy za vás ručí zaměstnavatel. Dokonce i jako živnostník si do určité výše příjmu můžete vybrat, zda-li budete platit sociální a zdravotní pojištění dobrovolně.
Veřejné zdravotnictví tak můžete využívat dle libosti. Tedy, upřesníme to – dle možností tohoto zdravotnictví – pokud se dostanete na operaci či vyšetření dříve než přistoupíte k řece Styx, kde budete čekat na svého Charóna, aby vás převezl na ´druhou stranu´.
Platit si soukromé zdravotní připojištění je v Británii pro střední vrstvu už skoro samozřejmostí
Z tohoto důvodu kdo může, si platí soukromé zdravotní připojištění – to se dělí na dvě varianty – buď levnější, to, které zahrnuje privátní léčbu, ale ne diagnostiku. Tedy máte rychlou a pohodlnou léčbu, ale musíte stále využít veřejné zdravotnictví pro prvotní diagnostiku /rentgen, sono/ a až poté budete léčeni – dříve ne. Nemůžet – nejste diagnostikováni.
Takže pokud nechcete čekat další měsíce, vezmete druhou – dražší – variantu soukromého připojištění – a to balíček léčba + diagnóza. Pak jsou ještě varianty s dentální péčí – ta je zase zvlášť. Toto připojištění platíte každý měsíc. Pak máte šanci ´přežít´ a vaše čekací lhůty se dostanou na dny, maximálně týdny.
Jak je vidno – v Británii si nemůžete dovolit ´být chudý´ ani ne tak proto, že máte rádi luxus nebo chcete zůstat ve střední třídě, ale jen proto, abyste ´přežili´.
Královská rodina si soukromou léčbu platí sama, ovšem z daní svých poddaných
Lidé to tu nenesou dobře. Zdravotnictví je tady bolavé téma. Musím říci, že když jsem slyšela o léčbě princezny Kate, tak mne napadlo, že jiní nemají takové štěstí a na stejnou operaci jako je ona, musejí čekat daleko déle a kdoví, jestli se na ni vůbec dostanou.
Docela mě překvapilo, že když jsme se pak bavili s pár známými, skoro všichni měli podobnou reakci. Postupně se tento názor a lehká výtka začala objevovat masivně v různých debatách napříč britskými médii.
Lidé samozřejmě chápali, že královská rodina si léčbu platí sama, nicméně jejich peníze pochází z daní jejich poddaných, kteří si ale třeba takovou léčbu dovolit nemohou. A tak už jen hospitalizace Kate byla brána s lehkými rozpaky, byť jí samozřejmě každý automaticky přál rychlou rekonvalescenci. Tato výtka však zůstává viset ve vzduchu.
Zmatečná komunikace královské rodiny královu rakovinu zprvu bagatelizovala
Do toho pak během pár hodin během téhož dne začala média vysílat informaci ohledně králova nádoru prostaty. Paradoxně to mělo ještě další efekt rozezlení veřejnosti.
“Opravdu je nutné přerušit zprávy ´breaking news´, že jde král na operaci prostaty? Jednak je to normální operace, kterou není nutné dávat jako žhavou aktualitu a jednak musíme ocenit královnu Elisabeth – ta nám nikdy nevnucovala svoji vagínu,” asi tak se daly shrnout další reakce lidí na toto celkem zmatené informování veřejnosti o zdraví královské rodiny.
Během dne se ještě doplnila informace, že král byl ten den shodou okolností na předoperačním vyšetření a do nemocnice jde na zákrok až příští týden.
Pro mediální experty i média pak zůstala celkem nevyřešená otázka k debatě – proč se oba komunikační týmy – Buckinghamského paláce /králův/ a Kensingtonského paláce /následníka trůnu/ nesjednotili v komunikaci – a proč bylo nutné komunikovat obě témata tentýž den, když to ve veřejnosti budilo představu, že celá královská rodina pomalu kolabuje a co se to vlastně děje…
Zajímavé je na všem ještě to, že obě oddělení – oba paláce – mají ještě vlastní společný komunikační kanály na sociálních sítích pod názvem The Royal Family /Královská rodina/, kde komunikaci obvykle sjednocují.
Zdá se, že král byl prostě viděn, jak jde do nemocnice, vznikly spekulace anebo jim chtěl komunikační tým předejít, a tak tuto zprávu takto zmateně vydal krátce po té předchozí.
Aby celou situaci uklidnili, bagatelizovali králův ´problém s prostatou´ s tím, že se nejedná o rakovinu, ale o nezhoubný nádor. Tím zapříčinili to, že veřejnost zprvu prostě celou situaci přestala brát celkem vážně. Když se pak o dva týdny později po operaci a biopsii ovšem nakonec potvrdilo, že jde o zhoubný nádor, tedy rakovinu, veřejnost už byla k informaci o poznání laxnější a nepůsobila tak ´šokově´, jak by bývala působila.Svým způsobem to je možná dobře. Celé to ale působilo velmi amatérsky.
Britské neziskovky už na králově rakovině začaly vydělávat a tlačí na princeznu, aby upřesnila diagnózu
Následovalo pak několik debat. Jednak neutrální informace o Kateine ´břišní operaci´, která doposud nebyla upřesněna, vrtá hlavou řadě lidí, kteří by se na ní rádi přiživili. Lidé z různých neziskovek, které se zaobírají fundraisingem pro různé výzkumy, stále zdůrazňují, že by bylo dobré, aby Kate prozradila, co konkrétně jí je /popravdě se zdá, že jde o gynekologický problém, který je citlivějšího charakteru a ženy jej upřednostňují spíše nezmiňovat – kdyby šlo o trávicí systém, zřejmě by zveřejnění diagnostiky Kate nevadilo – vyjma další citlivé oblasti k diskusi – a to hemoroidů, což je druhá možnost, o níž se debatuje/.
Tito zdánlivě dobrosrdeční lidé pak argumentují tím, že kdyby Kate řekla, co jí je, tak by dotyčnou nemoc mohla pak edukovat a pomoci tak mentálně lidem, kteří jí trpí také.
Za mě – dělá dobře, že to neříká – důkazem toho je to, co se v nezisku strhlo poté, co král Charles prozradil svou rakovinu.
Kromě klasického přání uzdravení ode všech politiků a známých osobností se kolem královy rakoviny seběhli supi – neziskovky.
Vynořila se řada neziskovek zaobírajících se fundraisingem výzkumu rakoviny. Začaly pěkně dělat osvětu a získávat peníze na výzkum a léčbu rakoviny. Veřejné zdravotnictví otevřelo toto téma – vtipné, když král se v něm neléčí…
Prostě se seběhli supi s napřaženým prasátkem či čtečkou karet.
Král oznámil, že odmítá chemoterapii a bude se léčit alternativní cestou
Vše ovšem rozčísl sám král, když prohlásil, že nehodlá podstupovat Chemoterapii a upřednostní alternativní léčbu. Držím mu v tom palce. Udělal dobře a v souladu se svým životním stylem.
Trochu to všechny tyto organizace zarazilo, ale řada z nich se flexibilně přeorientovala na fundraising ´výzkumu alternativní léčby´.
Je toho naneštěstí tak trochu tragikomedie. V níž je stárnoucí král smutnou postavou a komparzem řada jeho umírajících poddaných, kteří se nedočkají zřejmě ani diagnostiky stejného onemocnění.
Možná s nimi král soucítí a toto je proto také jeho volba, aby neprovokoval ´chudinu´ nemající na privátní léčbu. Těžko říct. Pojďme se ale pragmaticky podívat, co bude dál. Co bude dál s královstvím…
Jak může případná králova abdikace nebo úmrtí ovlivnit budoucnost země?
Ne, já určitě nepřeji králi brzký skon. Naopak. Mám ho vlastně ráda. Nevím proč, ale je pro mne tragickým příkladem celého aparátu monarchie, která drží zemi, zároveň ale ničí vlastní rodinu. Je také určitým ukazatelem přechodu jedné epochy a zajímavých futuristických myšlenek, které se vymkly samy sobě. Samozřejmě se v království pragmaticky řeší, co když král abdikuje nebo zemře – jak moc se země změní případně s novým králem – Williamem? Osobně myslím, že minimálně. Pojďme se podívat na můj úhel pohledu v tomto bodě:
Kálovnu Elisabeth II. a prince, nyní krále, Charlese III. jsem vždy vnímala podobným narativem jako Marii Terezii a jejího syna Josefa II. Vidím tam linku silné-matriarchální panovnice, která je dostatečně konzervativní, aby držela zemi v základních hodnotách a tradicích, zároveň ale otevřenou změnám a reformám, které drží ´prst na tepu doby´.
Toto měly obě panovnice společné.
Obě měly své nástupce syny, kteří byli naopak ještě více otevřeni reformám, volnomyšlenkářští a narozdíl od nich o dost více liberální. Rozdíl ovšem v tom, že král Charles nemá tak volné ruce pro reformy a navíc se chopil trůnu v tak pokročilém věku, kdy už nemá sil a tak nelze čekat reformy žádné. A přece vše, co celý život v rámci svých – protokolem omezených – možnostech prosazoval se do nové doby propsalo. Otázka je zda-li tak, jak to bylo původně myšleno.
I když král Charles nemusí nyní hnout ani prstem, většina jeho myšlenek byla splněna. Už jako mladý dávno před různými Green Deals, prosazoval myšlenku ekologie a trvale udržitelného života.
Otázkou je, zda-li to nezačalo trochu nuceně jeho snahou dostat se pryč od královského dvora. Nebylo tajemstvím, že jak jen mohl, prchal do Skotska, kde se celé dny toulal ve volné přírodě. Logicky ho pak různé ekologické organizace začaly žádat o záštitu různých projektů a myšlenek či celosvětových hnutí.
Stal se určitým symbolem pro ekologii. A tak je vlastně králem v době Green Deal – i z tohoto důvodu, se domnívám, že Británie je ve svých Green Dealových cílech daleko ambicioznější než třeba Evropská unie.
A jeho následovník princ William? Ten tuto agendu neměl nijak zvlášť za vlastní. Princ William je ale svým způsobem liberál, byť nemyslím, že nijak aktivistický, prostě je taková doba, tak tak jedná, jak se od něj čeká. A světový trend je být liberálem, tak jím je. Celkem ho ale vnímám spíše jako toho více konzervativnějšího liberála, který se bude snažet držet jakýsi status quo nastolený částečně ještě i svou babičkou.
Sám několikrát během Brexitového referenda v rámci možností podpořil setrvání Británie v unii.
I když nemá přímou zálibu v ekologii jako jeho otec, je zcela jasné, že bude v nastolené liberální agendě pokračovat s tím, že bude držet své názory za lehkou konzervativní clonou, ovšem nikoliv tak konzervativní jako jeho babička – královna Elisabeth.
Pokud by se tedy stalo skutečně to, že by král Charles naneštěstí musel abdikovat nebo zemřel, přechod celé agendy a panování na jeho syna by neměl na směřování trůnu žádné výraznější odchylky.
Převrat /byť pro mnohé na první pohled neviditelný/ byl po smrti královny. Ta tuto konzervativní linku držela jasněji a liberální agendu připouštěla spíše jen pozvolna a opatrně – například byla neoficiálně pro Brexit.
U jejích následovníků je ale jiný trend – a ten je společný. Diplomatické změny bych v tomto ohledu u Británie tedy neočekávala.
Králi přeji brzké uzdravení a ještě dlouhý život a panování.
JANE FRANK /Janina z Londýna/
Foto: Král si čte přání k uzdravení, které mu lidé posílají. Sedí v Buckinghamské paláci, v Belgickém salonku. Foto: PA