Změna světové politiky startuje na Den nezávislosti – pozítří. Jak a proč? A jak za to všechno může Brexit a pandemie?

LONDÝN – Zatímco v Česku je ´dobojováno´ – lidé ve volbách do Evropského parlamentu poslali do Bruselu i do Strakovy akademie jasný vzkaz, že si přejí jiné směřování politiky na místní i evropské úrovni – tak v anglosasském i frankofonním světě to vře. Zásadní bod zlomu se očekává na 4. července – ´Den nezávislosti´. Proč a jak? Co tomu předcházelo? A jak to souvisí s Českem?

ČAJ O PÁTÉ JANINY Z LONDÝNA / JANE FRANK 

/Foto z mého natáčení 24. července 2019. Westminster, den, kdy byl Boris Johnson zvolen poprvé premiérem/

Když tehdejší britský premiér David Cameron vyhlásil 20. února 2016 Referendum o setrvání či vystoupení země z Evropské unie /později zlidovělý jako Brexit/, dost těžko mohl předvídat, že o čtyři roky později v tuto dobu bude jeho země opravdu svobodná a bude si užívat svých pár týdnů klidu a svobody po vystoupení z EU. Ovšem, kdyby to byl jen tušil, možná by do toho nešel. Nicméně tehdy ani on ani nikdo jiný ovšem nepředpokládal, že touto dobou se už budou stahovat mraky pandemie, která o pouhý měsíc později ovládne svět a rozjede nezvratné změny, které Brexit započal a ty budou pokračovat válečným konfliktem, do kterého právě BoJo ještě ´přisype sůl´.

Proč je Brexit tak důležitý a jakou sehrál roli?
Celý ´boj o Británii´ – tedy čtyři roky /od vyhlášení Referenda 2016 do vystoupení Británie z unie 2020/ – změnily britskou společnost, kterou zásadně rozdělily na dva tábory bez kompromisu. Místo, aby se společnost poté mohla zase konsolidovat a oba rozhádané tábory se mohly usmířit, měli všichni jen necelé dva měsíce na ´příměří´. 

Poté začala pandemie, která Británii postihla poměrně razantně. Britský zdravotní systém, který už předtím kolaboval, prostě zkolaboval. Především v přelidněném Londýně se virus šířil snadno – stejně jako jakákoliv jiná infekce /od podzimu do jara prakticky vždycky v autobuse někdo popoptahuje a prská, na tom není nic podivného/. Spolu s hysterií však pandemie – stejně jako v Evropě či jinde na světě – vykonala své. Najednou lidé chtěli od politiků, aby je ochránili před něčím, před čím je ochránit nikdo nemohl. A ti začali pod tlakem veřejnosti jednat. A protože veřejnost chtěla jakoukoliv akci, tak prostě konali.

Tehdejší premiér Boris Johnson, který se stal premiérem poté, co se po rezignaci Davida Camerona po ´prohraném brexitovém referendu´ /patřil do tábora, který chtěl zůstat v EU a referendum paradoxně vyhlásil, aby umlčel protiunijní křídlo ve své vlastní straně – ano, trochu se mu to ´vymklo z rukou´/, ujala funkce naprosto neschopná Theresa May, která spojila Brity v tom, že jí svorně nenáviděli všichni – jak Brexitáři, tak Remainisté /Remain – zůstat v EU/. 

Ta si neuhájila pozici premiérky prohranými předčasnými volbami, kde potřebovala získal více křesel pro Konzervativce pro prosazení hladšího Brexitu. Naopak o spoustu z nich přišla. Sama byla proti Brexitu a svým jednáním s unií dostávala Británii do naprosto nevýhodné pozice. Bylo třeba ji zastavit. Navíc sami Konzervativci stejně jakou levicoví Labour byli rozdělení ohledně vnímání Brexitu. Konzervativci začali významně ztrácet podporu svých voličů. Další volby do Evropského parlamentu v roce 2019 to jen utvrdily. 

Naprosto s převahou vyhrála nová strana Nigela Farage /bývalého Konzervativce, který ze strany odešel poté, kdy nesouhlasil se setrváním v EU, která se začala měnit po Mastrichské dohodě v ´superstát´ jaký jej známe dnes/. Stranu nazval Brexit Party – Strana pro Brexit. Ta naprosto vysála pravicové, ale i levicové voliče, kteří chtěli Brexit. Naprosto s přehledem vyhrála volby do EP. Prounijní pravicové i levicové voliče Konzervativcům i Labour Party ´vysosali´ zase Liberální demokraté. 

Proč si většina lidí v Británii, včetně ´Brexitářů´ myslí, že Brexit byl ´zpackaný´? A byl?

Po tomto zemětřesení si Konzervativci zvolili proBrexitového Borise Johnsona /zvaného BoJo/ a vyhlásili na podzim 2019 volby. Ty vyhráli. Ovšem za dost neetických podmínek – udělali totiž podraz na Brexit Party a přetáhli jim některé lokální politiky a pozice. Za tuto cenu naprosto s přehledem vyhráli a BoJo tak dostal bianco šek od lidí, kdy s přehlednou většinou v parlamentu mohl konečně ´udělat Brexit´. A tak Británie o měsíc později – k 31.1.2020 odešla po všech peripetiích z Evropské unie. Konečně.

Bylo ovšem potřeba dojednat spoustu dalších dohod v rámci přechodného období. A to už nebylo tak jednoduché. Boj mezi unií a Británii tak pokračoval. Voliči Konzervativců byli nespokojení.

Díky Brexitu se Británie jako první země vymanila z pandemie a rozjela ekonomiku

Do toho přišla pandemie. BoJo se snažil nechat zemi do poslední chvíle otevřenou. Kvůli naprostému kolapsu zdravotnictví a přelidněnému Londýnu však musel boj vzdát. Sám navíc podlehl Covidu a sotva vyvázl. Krátce poté se jeho novomanželce narodil syn, kterému dal křestní jméno po doktorovi, kterému vděčil za život.

Poté se BoJo změnil. Začal děla v politice více kompromisů. Navíc se později zveřejnila ´uniklá´ videa z kuloárů parlamentu, kdy ještě než BoJo onemocněl, tak přestože lidé měli záchaz vycházení a sdružování, on a další politici pořádali dýchánky v zahradách a terasách parlamentu. Materiály byly zveřejněny samozřejmě až s odstupem, když se stal ´nepohodlným´. 

Málo se o tom v kuloárech EU mluví, ale Británie byla díky tomu, že odešla z unie první zemí, která se ´dostala z Covidu´. Podařilo se jim totiž /pouze v řádu hodin/ předběhnout Evropskou unii a podepsat smlouvu na přednostní dodání vakcín. Díky tomu mohli začít uskutečnovat plán. Začali očkovat. Ne, nejsem zastánce očkovací donucovací mašinérie, která se z toho především v EU stala, ale bylo zajímavé vidět, že Británie jako samostatná země byla schopna si toto vyjednat dříve, zatímco zbylé státy EU musely čekat až co vyjednají zkorumpovaní úředníci z Bruselu. Dodnes navíc není pořádně prošetřený podvod, kterého se předsedkyně komise von den Leyen účastnila při domlouvání nevýhodné dodávky vakcín pro občany EU. 

Británie tak mohla začít očkovat a udělat si plán. Zatímco tak evropské země čekaly a plácaly se v nicotě, firmy vydělávaly nekřesťanské a nehumánní peníze na testech a rouškách, Británie měla plán. Dostali jsme všichni přesný časový harmonogram. Bylo rozhodnuto, že během cca dvou měsíců se naočkují všichni, kdo si přejí vakcínu  – starší nad 55 let. Poté může začít rozvolňování. Jestli to byl dobrý plán, o tom je pořád debata, byl to ale plán. Naprosto přesný. Postupně se do něj přidaly i další věkové skupiny. Nicméně očkování zůstalo v Británii skutečně dobrovolné.

Také se kromě necelého měsíce před Vánocemi v roce 2021 nevyžadovaly nikdy žádné Covid Pasy uvnitř Británie /s výjimkou vstupu do země, kde se Británie musela přizpůsobit unijním a WHO nařízením/. Vše bylo buď zavřeno pro všechny nebo se postupně otevíralo pro všechny. 

Britové si vymohli během pandemie více svobody než evropské země

Bylo to způsobeno i tím, že například Cech hospodských odmítl naprosto jasně vyžadovat od návštěvníků jakékoliv doklady a potvrzení. Tyto profesní organizace mají v Británii obrovskou sílu, stejně jako odbory. S ČR se to absolutně nedá srovnat.

Také v nošení roušek byla v Británii svoboda větší než v EU – mohli jste nosit štít nebo látkovou roušku, nebylo to takové přísné jako v Česku nebo zbytku EU. 

Když jsem sledovala jak se EU a Česko ´pere´ s pandemií, všimla jsem si, že se mohu řídit v klidu plánem z Británie. Vždy totiž krátce poté, co něco otevřeli Britové, tak to udělali například i Češi. Prima News CNN mi tenkrát velice často volala kvůli tomu, jak probíhá vakcinace, k níž vzhlížela do té ´zlé Brexitové Británie´ celá EU a poté se podle ní řídila.

Znovu opakuji, že jsem byla proti povinné /nebo-li povinně volitelné/ vakcinaci. Hodnotím toto právě z toho hlediska, že tak krátce po Brexitu to nakonec dopadlo tak, že EU šla po prošlapaných cestách Brity, o kterých předtím hlásala, že bez EU zhynou či půjdou ´do háje´. A místo toho je vlastně adorovala. A oni ukázali, že bez EU je cesta rychlejší a snazší. Připomeňme si, že tehdy šlo hlavně o to, která země se ´zbaví Covidu´ co nejdříve, aby mohla otevřít ekonomiku a zkrátila proces absurdního zadlužování a placení lidem za to, že se ´poflakovali doma´. A Britové tohle přesně potřebovali. Proto BoJo dělal ´psí kusy´.  A povedlo se. 

Média mainstreamu nikdy nepřipustí, že Británie si Brexitem pomohla v dlouhodobém horizontu

Všimněme si, že toto média nikdy moc neakcentovala – a ani nebudou. Nehodí se toto malé vítězství Británie hned po Brexitu připomínat. Lepší je vzpomenout, že v Británii chybí levná pracovní síla – manuální ze zemí střední a východní Evropy a číšníci a servírky z té jižní. To je pravda. Také je tu ale mnoho mladých lidí z chudých nebo ´no – go zón´, které je třeba zaměstnat na tyto pozice. O což mimo jiné při Brexitu také šlo. Těm ´migranti ze zemí EU´ brali práci. Do jaké míry se toto povedlo nebo ne se ještě mrkneme v dalších článcích. 

Pak začala válka mezi Ukrajinou a Ruskem. Nebo bezpečností akce? Zpočátku to měla být ´rychlovka´, ale – ano, díky BoJoovi – se stala válkou. 

Proč jen proč? Proč ´sakra´ Boris Johnson pomohl rozpoutat válku?

Už při Brexitu se říkalo, jak je skvělé, že Británie má ´dva Churchilly´ – Nigela Farage a Borise Johnsona. BoJo skutečně prokázal, že má určité kvality a rysy Winstona Churchilla… V momentě, kdy Ukrajina byla skoro připravená na kapitulaci, nasedl BoJo do letadla. Když vystoupil, objal prezidenta Zelenského a přislíbil jim veškerou pomoc, s tím, že nesmí začít jednat s Ruskem o míru. 

A tak se stalo. Británie ovšem poté porušila mnoho humánních zásad a mezinárodních dohod – například dodávala Ukrajině zakázanou a nehumánní kazetovou munici, také nakonec přijala ukrajinské muže k výcviku ve svém prostředí. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že vycvičila ukrajinské muže pro operaci zničení plynovodu Nord Stream – že zopakovala variantu na operaci Anthropoid, v Česku známou jako ´Atentát na Heydricha´. Toto se ovšem zatím oficiálně nepotvrdilo. Nakonec se ukázaly nereálné i zvěsti, že si BoJo svou extrémní angažovaností v tomto konfliktu chtěl zajistit místo generálního tajemníka NATO, který se zrovna měl měnit /touto dobou už je funkce nově obsazená/. Což by bylo poměrně absurdní vzhledem k jeho vztahu k Bruselu ohledně Brexitu.

Pravdou ale je, že BoJo je skutečný patriot a v jeho jednání byly jasné znaky toho, že chce potvrdit to, co i říkal během čtyřletého brexitového období – chtěl dostat Británii zase do pozice určitého světového – ne přímo lídra – ale toho, kdo udává řád. To se Britům v EU moc nedařilo. Vůdčí roli tu vždy měla Francie a Amerikou po válce kontrolované Německo. I to byl důvod nespokojenosti Britů v EU – nechtěli hrát druhé housle – byli zvyklí být koloniální země, ne kolonie.  

Konec Borise Johnsona a konec Konzervativců – konec jedné éry dějin

BoJoovi ale nakonec zlomila vaz vytažená aféra kolem pandemických dýchánků. Vystřídala ho Liz Truss, která chtěla nastolit skutečnou pravicovou politiku, zvláště po Covidovém socialistickém rozdávání ´nepodmíněného příjmu v podstatě komukoliv´. Liberálům šlápla na kuří oko, ale hlavně tzv. Swingers party – tedy malé skupince Konzervativců, kteří udávají směr Británie a Konzervativců. Byla tak – stejně jako BoJo jimi ´odejita´. Toto popisuje ve své knize ´PLOT´ bývalá ministryně kultury Nadine Dorries. 

Liz vystřídal Rishi Sunak. Jeho způsob vládnutí a to, jak naprosto jasně a definitivně přibyl poslední hřebíčky do rakve Konzervativcům, popisuji ve článku, který vyjde zítra. Liz také vydala nyní knihu o celosvětovém konci Konzervaticů, které vystřídali ´oranžoví Konzervativci´ – tedy pravicoví politici, kteří jsou ve skutečnosti liberální levice a rozkládají tak nejen v Británii, ale i v USA a v Evropě zevnitř pravicové konzervativní strany /podobnost s tím, co se dnes děje v ODS zřejmě čistě náhodná…/ . Nicméně ani on ani Liz si neupevnili svůj mandát volbami, byli dosazeni a vyměněni zevnitř strany. 

Mezitím se Britská veřejnost, stejně jako lidé v EU sužovaná ´válečnými ´vysokými cenami energií, obrovskými platbami za nelegální migranty /více viz v příštím článku/, též pádivou inflací, neudržitelnou krizí bydlení a už v podstatě totálně zkolabovaným systémem veřejného zdravotnictví rozhodla, že už s Konzervativci nechce mít nic společného a definitivně si to s nimi vyřídila v květnových komunálních volbách. 

Teď následuje masový úprk ke ´catch all party´, v níž se přeměnila levicová Labour Party a původní Konzervativce přebírá Reform UK, což je nový název Brexit party. Nigel Farage, pan Brexit, který vyvedl Brity z EU, se vrátil do jejího čela před čtyřmi týdny a míří vystřídat Konzervativce alespoň v pozici lídra opozice. Očekává se tak naprostý konec Konzervativců jako jedné z vůdčích stran. Reform UK si tak hodlá vynahradit to, oč ji Konzervativci před čtyřmi lety připravili. Zároveň má připravený celý list reforem politického systému, včetně volebního /například ukončení korespondenční volby apod./.

Ale co více… nespokojená je i levice. Nelíbí se jí kam nový lídr Keir Starmer /zřejmě budoucí britský premiér/ vede. Navíc je spojena se stále sílícím propalestinským hnutím, které zároveň požaduje, aby se Británie přestala angažovat v Rusko-Ukrajinském konfliktu nebo jej pomohla co nejrychleji ukončit. Británie tak svou rozjitřenou atmosférou připomíná přelom šedesátých a sedmdesátých let minulého století v anglosasských zemích a protesty jako proti válce ve Vietnamu. 

Očekává se, že nejenom tyto volby budou zlomové, ale nastolí postupný vývoj Británie do budoucna. A vzhledem k tomu, že jsem si během minulých deseti let všimla, že co se stane v Británii, přijde postupně do EU a do Česka, považuji za zásadní sledovat co se tu děje pro všechny, kteří chtějí znát budoucnost. Je to jako dívat se do křišťálové koule za špinavým kanálem La Manche. Pardon – za /jak Britové vždy striktně říkají/ – English Channel… 

Zítra mrkněte na článek: Británie se pozítří probudí do politického zemětřesení. Proč se očekává po více než století ´konec´ Konzervativců?